... z ticha

...

projdi údolím slz

vejdi do ticha

a začni růst

jako skála

...

zoufalství

když na širém moři voláš mayday

většinou tě nikdo neuslyší

a v životě je to úplně stejné 

...

pláč

chtěl bych ti psát

jenom tak tiše

ale nejde to

kvůli mé pýše

chtěl bych tě hladit

pár letmých doteků

ale neumím dávat

umím jen brát

chtěl bych si hrát

svlékat tě z pocitů

a nahou

tě zabalit do své dlaně

jako když schováváš svíčku

...

jenomže místo toho všeho

jen pláču

...

v dešti

teď

v dešti 

dýchla jsi mi na skla

abych tě neviděl

a musel tě nahmatat

teď

v dešti 

budeme si hrát

dotek

mé ruce oněměly

kdesi v trávě

ztratily svůj cit

neschopny hladit

bloudí oblohou

dotýkají se

náhodných kolemjdoucích

těkají

po ženských ňadrech

a sní

...

znáš to ...

znáš to

...

v koutku zahrady

schoulený za jabloní

čekáš na rozednění

na proužek světla

na dotek

který 

stále

není

...

 ... pomalu zavírám vrátka ...

sám

jsou dny

kdy se bojím

jak malý chlapec

zůstat sám

v koutě

tam

za závěsem

sám

slyšíš to slovo?

tu ozvěnu?

to ticho žilek listů?

tvá náruč

je ta tam

jsem tu sám

...

ztracený

bílá pláň

tvé vlasy

má dlaň

tvá pouta

jsem

sám

...

chybíš mi

možná chybím i já tobě

možná chybíš sama sobě

nevím

...

poslední ticho ...

kdesi v koutě

bílé zahrady

jsem k tobě

natahoval ruku

ledové vločky

řezavý vítr

samota

pocit strachu z nekonečna

...

namísto pohlazení

bodla jsi přímo do srdce

rozťala ho ve dví

ale netekla krev

jen zářilo světlo

konečky prstů

mého umírajícího těla

se tě chtěly ještě dotknout

jenomže už nedosáhly

zůstaly daleko

od snů

od doteků

od lásky

...