Relativně často se dnes hovoří a všech možných ekonomických krizích. Slovo krize se stále častěji skloňuje s tím kterým státem. Ať už se mluví o Kypru, Řecku, Itálii, Španělsku nebo jiných státech je to téměř vždy spojeno s nějakou krizí. Zaposlouchal jsem se do diskuse předních českých ekonomů. Zvučná jména členů bankovní rady nebo hlavních analytiků největších českých bank by měla dávat záruku toho, že diskutující mají relativně dobré vzdělání v matematice. Ale v průběhu diskuse se mi čím dál tím víc něco nezdálo.
Prakticky všichni se shodli na tom, že vyřešit tyto krize jednotlivých států a státečků není možné šetřením a omezováním jejich rozpočtů. Ta spirála omezování a následného nižšího výběru daní nebo naplňování rozpočtu je neúprosná. Všichni se shodli, že jediná cesta, jak se z dluhů dostat ven, je nastartování růstu. Tady jim jejich matematika funguje.
Ale dál už jim to drhne. Pokusím se to krátce vysvětlit. Stejně jako každý stát má své možnosti a nějakou ekonomickou kapacitu, tak totéž platí pro celou ekonomiku celosvětově. Pokud někdo roste, tak druhý moc neroste nebo i klesá. Do nedávné doby to šlo. Svět byl rozdělený na ty vyspělé a ty méně vyspělé a většinou ti vyspělí dosahovali růstu na úkor těch méně vyspělých. Holt to uměli líp, byli technologicky vyspělejší, obchodně zdatnější atd. Ale ani ten největší chudák se nenechá obírat donekonečna. A tak se postupně všichni pomalu ale jistě naučili čím dál tím lépe si chránit vlastní zájmy. Růst začíná být problém. Zeměkoule a její celosvětová ekonomika má danou kapacitu, kterou si tito věhlasní ekonomové dokáží velmi jednoduše a velmi precizně spočítat. Každý by chtěl růst, ale růst může jen na něčí úkor a nikdo nechce aby se rostlo na ten jeho. V celku logické a pochopitelné.
Druhý fakt je, že dnes jsou prakticky všechny státy zadlužené. A to tak, že není v jejich silách rychle se z těchto dluhů dostat. Ba co hůř. Stejně jako problematické a krizí zmítané státy potřebují k řešení svých dluhů růst, potřebují i tyto "zdravé" státy k udržení svých dluhů na uzdě růst. Pokud nerostou, propadají se do oné silné spirály smrti, o níž se tak často dnes mluví. A je úplně jedno, jestli jsou to státy vyspělé nebo trpaslíci z třetího světa. A to platí i pro ono "silné" Německo nebo jakýkoli jiný "stabilní a silný" stát. Věřím, že po této větě už začíná všem docházet, kde je ten zásadní matematický problém dnešních ekonomů.
Máme tu dva fakty. Všechny státy na světě potřebují růst aby to své dluhy zvládly, a to vůbec nemluvím o splacení. Ale jaksi chybí ten "někdo" na čí úkor by se ten růst uskutečnil.
Proto bych rád požádal jakéhokoliv světového ekonoma, aby mi vysvětlil, proč jednoduše nepřiznají, že tento celosvětový problém dluhu, nemá řešení. Nemyslím si, že byto nevěděli nebo neviděli. Ta matematika je v tomto případě tak čirá a jednoduchá, že se nemůžou schovat za žádné matematické nebo ekonomické modely. Musí přiznat barvu. Bude mít někdo tu odvahu mi na tuto velmi jednoduchou rovnici dát odpověď?
předem díky :-)
