Když je člověk s něčím nespokojený, tak by neměl jen z povzdálí kritizovat ale přímo se pokusit to napravit nebo změnit. To je takové mé drobné vnitřní přesvědčení. Ono kritizovat něco z vnějšku je vždy velmi jednoduché. A tak jsem se před lety rozhodl, že se pokusím ukázat, že i ve vzdělávání to jde jinak. Ne kritizovat, ne pomáhat ale ukázat. Kdo chce, ať si z toho pak vezme co potřebuje a kdo nechce nebo se mu má ukázka bude zdát špatná, ať si to dál dělá podle svého. A vrhnul jsem se do práce. Časem z toho vykrystalizovala účast na dvou projektech OPVK financovaných z Evropských fondů. A začaly problémy.
To, co do té doby šlo hladce a vesměs sklízelo zájem a pochvaly se najednou muselo začít "prokazovat" a "vykazovat". Nebál jsem se a nebojím se jít se svou kůží na trh, takže jsem si říkal v tom přeci nebude problém. Za vším co dělám si stojím a vzhledem k tomu, že do toho vždy jdu naplno, troufám si tvrdit, že si svou práci dokážu obhájit na libovolném odborném fóru. Jenomže to platí pouze pokud máte před sebou fundovaného partnera. A najednou máte před sebou lehce nevzdělaného úředníka (výsledek našeho vzdělávání), který jedná pouze podle tabulek a nařízení. Vysvětlit úředníkovi, že na jednu stranu inovativního textu potřebujete nastudovat kila literatury, a to ne jen ji rychle přečíst a udělat si z toho poznámky, ale seriozně je prostudovat a v souvislostech promyslet, je téměř nemožné. Ale i s tím se dá vypořádat. S čím se ale těžko vypořádám je hloupost některých našich akademiků.
Při projednávání připomínek k projektu došlo i na argumentaci, že vykazovat na jednu stranu odborného textu několik hodin je moc. A že na jedné pro jistotu nejmenované univerzitě jim jakýsi pan profesor sepsal dvěstěpadesáti stránková skripta za padesát tisíc. Vezmu-li průměrný plat profesora, tak mi jinými slovy řekli, že milý pan profesor napsal takto rozsáhlé dílo za měsíc. Ano, uznávám, že někdo je výkonější a někdo méně. Nicméně velice rád bych viděl člověka, který sepíše dvěstěpadesát stran odborného textu za měsíc, a že tento text je kvalitní a inovativní.
Většina těch, kdo kdy něco odborného napsali ví, jak se píšou skripta. Každý akademik je většinou píše systematicky a dlouhodobě. Často svá skripta vydává přepracovaná v několika vydáních tak, jak jde vývoj v daném oboru. Často mu části skript zpracovávají asistenti a doktorandi. Dalo by se o tom psát. Takže s největší pravděpodobností došlo k tomu, že pan profesor buď předložil jakýsi narychlo zkompilovaný paskvil, nebo předložil práci, na níž pracoval několik měsíců ne-li let a měl ji prostě v šuplíku, a nebo předložil práci na níž pracoal někdo jiný. Těch možností je víc. Ve všech je ale jedno společné. Nebyla to práce jednoho měsíce za padesát tisíc. Já na to mám jediné slovo. Byl to podvod. Možná dobře míněný, možná nepodstatný a okrajový v rámci projektu za několik milionů ale byl to podvod.
Ale toto úředník nemůže vědět. Nemá zkušenost, nemá vzdělání a co je smutné ani si to asi nedovede spočítat jakou blbost mu pan profesor podsunul. A protože pan profesor má hafo titulů před i za jménem, tak to samozřejmě úředníka ohromí a ochromí. Jenomže ouvej. Úředník si z uvedeného podvodu pána profesora udělá etalon, udělá si z něj normativ že dvěstěpadesát stran odborného inovativního textu je otázka jednoho měsíce nebo chete-li stošedesáti pracovních hodin.
Kombinace hloupý a nevzdělaný úředník a vykutálený a nemorální profesor je smrtící. Projekty OPVK běží několik let. Samozřejmě že pan profesor není osamocen. Ono je to fajn dostat za skripta, která mi stejně leží v šuplíku a mám je stejně už zaplacené v rámci své práce na fakultě ještě dalších padesát tisíc, že? Takže se pomalu nastavují "normativy" a ti ostatní, kteří ještě stále chtějí dělat svou práci poctivě jsou nuceni nějak švindlovat. Nějak jinak vykazovat práci. "Specialisté" na projekty na většině našich vysokých škol vám potom radí "to neřeš, místo toho tam napiš to a to a to a máš klid" . A začíná se rozjíždět kolečko, kdy cíl projektu nikoho nezajímá a monitorovací indikátory, které nejsou cílem projektu ale stále jen indikátorem, začínají být tím nejdůležitějším. Na jednáních se nemluví o kvalitě projektu ale o tom, proč mi jeden telefonát trvá hodinu, proč k jedné straně odborného textu nepřiložím seznam literatury se všemi poznámkami, proč jsem na záchodě deset minut a ne jen pět a dávají se za vzor páni profesorové z nejmenovaných škol a celý projekt se zatíží takovým kvantem administrativních povinností, že na skutečnou práci na cílech projektu nezbude čas.
Projekty OPVK jsou ve velké většině vylhané podvody. Ne nadarmo jim většina ředitelů středních škol a děkanů fakult říká "vyděračské fondy". Možná se budete smát ale mě mrazí. Původně jsem si říkal to jsou jen jedinci, kdo je takto hanlivě nazývají. Nesjou. V rámci jednoho kraje jsme dělali průzkum na všech školách a s tímto názvem, chápáním a pojmenováním jsme se setkali na většině škol. Nechci nijak snižovat práci kolegů na projektech. Často dělají co mohou. Bohužel častěji ale ohýbají hřbet a raději do zpráv a výkazů píšou lži a dál utahují začarovaný kruh, který stejně jednou praskne.
Na závěr snad jen smutné prohlášení vedoucícho celého referátu Evropských zálěžitostí (pro jistotu nejmenovaného kraje) "... ano, máte pravdu, všichni ty výkazy vyplňujeme zpětně a nepřesně, občas tam píšeme něco, co není tak úplně pravda, ale tak to prostě je a i my máme nad sebou další kontroly a musíme to takto plnit a nic s tím nenaděláme ...". A není sám. Takováto a podobná slova slýchám na děkanátech, rektorátech na ministerstvu ... do Bruselu jsem se zatím nedostal. Zatím.
Evproské fondy ve školství jsou otevřené kriminální prostředí vycházející ne z úmyslu ale z hlouposti. Z hlouposti a nevzdělanosti úředníků a akademiků. Z krátkozrakosti lidiček, kteří si nevidí na špičku svého nosu a nedokážou posoudit devastující dopady svého jednání.
Je to smutné ale věšet hlavu nebudu. Problémy jsou od toho aby se řešily. Takže hurá do Bruselu :-)
