Je bůh spravedlivý?

Krásnou a inspirativní odpověď na věčnou otázku všech věřících i hledajících "Jak to, když je bůh všemohoucí, že dopouští tolik zla, jež nás všechny obklopuje?" dává Albert Camus ve svém románu Mor. Ta odpověď je krátká a přesná  - "Nejkrutější zkouška je vždy křesťanovi ku prospěchu. A křesťan má právě hledat tento prospěch, pátrat, v čem spočívá a jak ho nalézt." Vemte si z toho co chcete :-)

Zadlužená společnost

Lucy Duggan na svém blogu v literárkách píše o studentských prosincových protestech v Anglii. Věnuje se v něm čemu jinému, než v dnešní době populárním dluhům. Dluhům a zadlužování studentů ve spojení s jejich studiem. Má tam krásný a přesný postřeh - "Absolvent, který má více než 40 000 liber (1 197 400 Kč) dluhů, si nevybírá práci učitele v chudé čtvrti Londýna, nepracuje jako pečovatel nebo v dobročinném ústavu. A netroufne si něco riskovat - je to člověk, který kvůli dluhům nezakládá nový společenský podnik, nevynalézá nové pojízdné křeslo a nepíše ani knihu o filozofii." Možná bych tento postřeh rozšířil do celé lidské činnosti a diskutoval, nakolik je zadlužený člověk efektivní vůbec.

Byl jsem mnohokrát svědkem diskuse vysokých manažerů jedné nadnárodní firmy. Tito manažeři se všichni do jednoho rozčilovali nad nesmyslným a neefektivním rozhodování ale vzápětí, jako jeden muž, se všichni omlouvali sobě navzájem, že oni tento problém eskalovat nebudou, že to nebudou řešit a riskovat konflikt, který by mohl vést až ke strátě jejich těžce vydobité pozice. A tak raději mlčky zapadnou do tohoto soustrojí, kde se kvůli udržení vlastních příjmů, dělají nesmyslná, neekonomická a neefektivní rozhodnutí. A důvod? Mají přeci všichni své hypotéky, leasingy, manželky, děti ... a chtějí si užívat.

V rozhodování zadluženého manažera nebo vedoucího pracovníka není ani špetka racionální úvahy. Na prvním místě je volba řešení, které neohrozí jeho příjem a tudíž, které neohrozí jeho možnost splácet dluhy. To, že na tom prodělává firma, společnost a všichni kolem, je naprosto podružné. Staré české přísloví říká "Košile je bližší než kabát" a tady to platí dvojnásob.

Zadlužení lidé, a je vcelku jedno jestli jsou to manažeři nebo dělníci nebo vědci či lékaři, jsou vždy otroci, kteří budou dělat rozhodnutí a chovat se tak, aby to přežili, aby si udrželi tu hromadu (nebo jen hromádku) "výdobytků", které jim nabídli, pokytli nebo vnutili jiní "zadlužení" nešťastníci.

Lucy možná nechtíc napomohla odkrytí podstatného problému dnešních ekonomických turbulencí. Ekonomové a finanční odborníci totiž nejvíc ze všeho lamentují nad tím, že se trhy chovají nevypočitatelně a nelogicky. Nefungují standardní nástroje. Nefunguje nic, co se učili. Ale ono to funguje. Dokud množství zadlužených nebylo vysoké, tak jejich destabilizující chování bylo rozpuštěno a vyváženo masou těch "nezotročených". Jenomže v momentě, kdy se takto začaly chovat celé společnosti a bohužel i vlády, tak systém naprosto logicky přešel do nestabilního stavu, kde nic nefunguje. Respektive, kde vše funguje naprosto přesně podle oněch dávno známých a starých pravidel a pořekadel. Naši předci nebyli idoti a nechali nám množství moudrosti. Bohužel v dnešní době je košile bližší než kabát, a proto nikdo nemá čas ohlížet se, zamýšlet se nad tou masou nabitých zkušeností a raději bude dál hrnout tu hru s dluhy zvanou letadlo a modlit se, že on nebude na tom spodku, až to všechno bouchne.