Ve velké nadnárodní firmě, v níž jsem měl tu čest působit, jsme dělali množství velmi pokročilých simulací. Při jedné pracovní schůzce vedení jsem byl požádán odsimulovat úlohu v oblasti ultrazvukového svařování plastů. Odpověděl jsem, že neznám žádný způsob, jak uvedenou úlohu simulovat, respektive, že neznám nikoho na světě, kdo by to uměl. Bylo mi odpovězeno, že "tady u nás máme odborníky, kteří to umí". Srdce vášnivého simulanta zaplesalo a zrychlilo tep. Že bych se konečně naučil i něco nového, něco co je tak utajené, že ani na světových kongresech a konferencích o tom nepadla ani zmínka? Okamžitě jsem se jal pídit po těch odbornících. Na centrálním výzkumu o ničem nevěděli. Pátral jsem dál. Postupně jsem se přes půl světa dopátral až zpět do Čech, a to přímo do vlastních řad. Objevil jsem zprávu se jménem kolegy, kde bylo ono světové know-how.
Okamžitě jsem jej kontaktoval, že by mně daná simulace zajímala jak co se týče výsledků a jejich verifikace, tak co se týče teorie. Kolega se kroutil, neměl čas, pak mu do toho několikrát něco vlezlo. Ale netušil, že mé touze po poznání neunikne. Když se mi konečně z něj podařilo vypáčit inkriminovanou zprávu byl jsem ohromen. Ve zprávě bylo video, simulující krásně pohyb natavených fází, jejich tvary. Vše bylo velmi věrné. A protože z pozice své funkce a oprávnění jsem měl přístup i k zdrojovým datům zaheslovaným v archivech firmy, neváhal jsem a pustil se do studia.
Ale ouvej. Ani v datech ani ve zdrojové úloze mého milého kolegy, jsem nenašel nic, co by naznačovalo nějaké nové postupy nebo informace. Jeho úloha nepočítala to, co bylo na videu. Opět množství pokusů o schůzku a o vysvětlení. Opět mnoho vytáček a zdržení. Až nakonec už nemohl odmítat a svolil. Na schůzce mezi čtyřma očima přiznal, že uvedené video ze simulace prachsprostě zfalšoval a upatlal jako řadu animovaných gifů ve photoshopu.
Byl jsem v šoku. Ani tak z jeho profesní nepoctivosti, ale z toho co způsobil. Dva roky bylo nejvyšší vedení v Čechách i v Německu přesvědčeno, že uvedené simulace naši inženýři umí. Ba co víc, hrdě to zmiňovali i na mezinárodních jednáních (ne těch odborných ale obchodních) nebo při jednání se zákazníky. Zákazníci většinou samozřejmě nevěřili ale na druhou stranu chápali ochranu firemního know-how a tím pádem nemožnost si to ověřit.
Dal jsem kolegovi dva měsíce na to, aby to nějakým způsobem přiznal a uvedl na správnou míru, jinak že půjdu s pravdou ven já. Šlo o hodně velký pršvih a jemu o pozici. Nakonec to nějak diplomaticky okecal a vinu svedl na nepřesné koeficienty. Jak jinak v simulacích,že? Ale na ty dva roky s prominutím nasral do vlastního hnízda a udělal spoustu problémů svým kolegům a kamarádům, kteří byli vystaveni požadavkům na simulace, které údajně umíme. Prostě zavařil nám všem.
A jakou to má souvislost s dotacemi z evropských fondů? Velmi blízkou. Za těch pár let, co je většina projektů ve výzkumu a ve školství financována z těchto fondů došlo prakticky k témuž. Na začátku začalo pár neschopných trošku falšovat výsledky. Nebo třeba ani ne výsledky, ale dílčí práce a úkoly. Prostě byli papírově rychlejší a úspěšnější, než jejich poctiví kolegové. Samozřejmě měli navrch v dalších žádostech o granty a dotace. A takhle pomaličku a plíživě se začaly nastavovat "normy" pro jednotlivé práce anebo činnosti.
Když jsem vstoupil do těchto projektů jako partner s přední českou univerzitou, hned při první monitorovací zprávě jsem se setkal s námitkou slečen z úřadu (kontrolní orgán), že na vykazované práce mám příliš mnoho hodin. Vysvětlil jsem jim velmi podrobně, co uvedená práce obnáší, co všechno se musí udělat kolem, aby byla odvedená poctivě a smysluplně. Slečny (kontrolní orgán) souhlasily, ale pak řekly, že s tím nic nenadělají, že mají normativy podle nichž se musí řídit. A teď už asi chápete, proč jsem si vzpoměl na historku s kolegou.
Za pár let se nepoctivcům a profesním nýmandům podařilo nastavit normativy na aušusovou práci a každý, kdo chce dělat projekty řádně a poctivě je postaven do role podvodníka a nebo neschopného neodborníka, který to neumí udělat rychle. A v této situaci máte pouze dvě možnosti. Buď se přizpůsobíte a nebo odejdete. Odejít většinou znamená značné problémy pro zaměstnavatele s daným projektem a většina lidí je slušných a loajálních. Chtějí dělat věci poctivě ale na druhou stranu nechtějí způsobit svém zaměstnavateli problém nebo přímo škodu spojenou s vracením dotací nebo krachem projektu. A tak se raději přizpůsobí a začnou práci šidit, respektive dělat jen tak, aby se to vešlo do oněch povedených normativů, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Vedlejší efekt, který dnes vidíme prakticky každý den v televizních novinách je to, že když někdo chce, tak může prakticky kdykoliv vytáhnout jakýkoliv projekt a z hlediska kvality jej zkritizovat a rozcupovat a zčít prohlašovat, že je to předražené atd. Ano je to předražené, protože nekvalitní práce nemající žádnou hodnotu je předražená vždy. Z podstaty věci.
A takhle fungují prakticky všechny Evropské fondy. Zástupy neschopných úředníků, kteří nikdy nerealizovali sebemenší projekt a nemají naprosto žádné zkušenosti s řízením lidí a projektů, vymýšleli systém hodnocení a kontrol, vymýšleli jej od stolu aniž by cokoliv kdy viděli nebo kontrolovali fakticky.
Naprosto šokující je třeba prohlášení současného ministra školství, když obhajoval proč zaměstnanci ministerstva mají jak pracovní smlouvy, tak smlouvy jako externisti. Musí, protože jako hodnotitel nesmí být zaměstnancem úřadu. Vnímáte tu šílenou logiku? On nesmí být jako hodnotitel zaměstnanec ministerstva, a tak se s ním uzavře externí smlouva. To, že je i zaměstnanec, se jaksi odsune do pozadí. Ba co víc. Hodnotitel by měl být odborník v dané oblasti. Když přijmete tvrzení ministra, že hodnotitele většinou velmi často dělají zaměstnanci ministerstva na externí smlouvu, pak máme na ministerstvu stovky odborníků na všechny oblasti školství a vědy. Jak úžasné!A takto to pokračuje na nižší úrovně, na kraje a dál. A tito lidé nastavují kontrolní mechanismy a ony "normativy"
Je to smyčka, na jejímž začátku stála přesně stejná motivace jako u mého dávného kolegy. Vyhnout se obtížnému řešení nebo profesně čestnému konstatování, že něco nejde nebo to neumím, a trošičku to zfalšovat. Šéf tomu přeci nerozumí, tak to nepozná, tak o co jde? Ano, šéf ani kontrolní orgán v případě Evropských dotací to nepozná. Ale nastartuje proces smrtelné spirály, který končí trestními oznámeními každého proti každému, animozitami mezi kdysi blízkými kolegy a partnery, nevraživostí a nevozitou a v konečném důsledku totálním kolapsem celého systému.
Problém Evropských dotací a grantů ve vědě, výzkumu a školství není v korupci, ale v této malé drobné hlouposti a profesní nepoctivosti, která postupně celý systém zahltí a zničí.
