hoří mi ruce

...

hoří mi ruce

když na tebe myslím

padají hvězdy

a dole v údolí

usychá tráva

do které si tě vysním

...

Vůně

Šel a navoněl se. Podpaží ještě lehce máznul deodorantem a cítil se fajn. Víceméně se nevoněl ale přestaly ho bavit čím dál častější uštěpačné poznámky manželky. A navíc zjistil, že je i on sám, ačkoliv si to dříve nechtěl připustit, citlivý na vůně. Zvedlo mu to náladu, uklidnilo splašenou mysl. A navíc se těšil, že si toho žena všimne a že to bude svěží závan do jejich uvadajícího vztahu.

Přitočil se v kuchyni k ženě, nakoukl jí přes rameno, co to kuchtí. Možná i něco poznamenal. Ale její reakci nečekal. "Ty ses navoněl? A co že tak najednou?". Stál tam lehce opařeně a přemýšlel. Těšil se na pochvalu, na závan intimity. Dočkal se zkoumavého pohledu plného otázek.

Začal se vonět téměř každý den. Připadal si opět svěží, cítil se jako šarmantní chlap. Cítil se jako když spolu se ženou začali chodit a věřil, že se ta krásná doba plná vzrušujících očekávání vrátí.

Žena jej začala čím dál tím víc podezírat. Neustále jí vrtalo hlavou proč se začal vonět a trošku víc o sebe dbát? Copak někoho má? Přece by to nezačal dělat kvůli ní? Po tolika letech? Začala ho sledovat. Každé zpoždění si vykládala po svém.

Po roce se rozvedli. Hádali se den co den. Vůně a šarm se změnili na nekončící obviňování z neexistujících nevěr a úletů.  Vůně lásky se změnila v peklo.