Dlouhodobě
se věnuji leadershipu a sleduji všechny ty kurzy a semináře,
které se na toto téma množí jak houby po dešti. A neustále si
kladu otázku. Je doopravdy možné udělat z někoho, kdo se jen tak
přihlásí do kurzu leadra? Samozřejmě to možné není. Ale tak
proč potom všechny tyto „vzdělávací“ firmy a firmičky
otevřeně lžou a proč jim to jejich zákazníci vždycky sežerou
i s navijákem? Odpovědi na to jsou vcelku jednoduché ale tomu se
věnovat nechci. Každý ať si obrázek vytvoří sám. Chci se zde
věnovat tomu, čemu říkám bludy leadershipu.
První
a řekl bych největší blud vychází už ze samotného slova
leader. Leader má lidi vést a vést lidi je odpovědnost. Jiným
slovy leader má jakési lepší, vyšší, správnější myšlenky,
které jej opravňují se domnívat, že by měl lidi vést. Zatímco
s prvním tvrzením, že leader má lidi vést, by pravděpodobně
souhlasil každý bez výhrad, s druhým tvrzením, které ovšem
říká totéž jen z jiného úhlu pohledu, už asi tolik lidí
souhlasit nebude. Ale proč, ptám se? Jednoduše proto, že z
druhého vyjádření na všechny strany stříká elitářství.
Elitářství, které je v prvním tvrzení též, ale je tam umně
schováno. Pokud přistoupíme na tento blud, že leader má vést,
pak se pravděpodobně velmi brzy dostaneme do situace, kdy v teamu
budou samí leadři a všichni budou chtít vést a nikdo s nikým se
nedomluví. Dnes a denně zažívám situace, kdy na firemním
meetingu jsou samí leadři ale dělat, tj. Realizovat ty jejich
úžasné myšlenky nechce nikdo. Pak logicky musí nastoupit
hierarchie, pozice síly, direktiva, a to bez ohledu na to, kdo jak
úžasné a světoborné myšlenky má. Bohužel skutečný leader
jedná naprosto jinak. Skutečný leader naslouchá, pozoruje, snaží
se pochopit všechny pod sebou i kolem sebe, snaží se najít každý
individuální potenciál každého individuálního spolupracovníka
a pak mu vytváří prostředí, aby tento svůj potenciál mohl
uplatnit. Skutečného leadra si v tomto případě často ani
nevšimnete. Dokonce si troufám tvrdit, že čím lepší leader,
tím míň je viditelný. Ve všech firmách má každý pracovní
team svého vedoucího. Ale ve většině těchto teamů je leader
někdo jiný, než ten vedoucí.
Druhý
velmi rozšířený blud je, že leadership je cosi nad odborností.
Odborníka si přeci můžete koupit. Leadr je specialista na vedení
a odborník je specialista na odborné detaily. Velmi často se pak
takto vychovaní leadři dostávají do situací, kdy jsou k smíchu.
Jsou to leadři plní nereálných úžasných myšlenek. A jestliže
takto vychovaného leadra zaženete odbornými dotazy do úzkých,
pak nastupuje zákonitá a logická reakce – agrese. Ne nadarmo se
dnes ustálilo tvrzení, že vedoucí pracovníci se poznají podle
toho, že nic neumí pořádně. Leader, který není odborník v
nějaké profesi je jako dům bez základů, vachrlatý a k smíchu.
Leadership stojí a padá s odborností. Přijmout do kurzu o
leadershipu kohokoliv, aniž bych si zjistil na kolik je odborníkem
v jeho vlastní profesi prozrazuje na toho, kdo chce o leadershipu
učit, jeho vlastní hlubokou neznalost principů leadershipu a jeho
plytkost a povrchnost. Kurzy leadershipu potvrzují jedno další
lidové rčení, a to je „kdo neumí, ten učí“ a vytváří
jeho variantu aktuální pro naší dobu „kdo neumí, ten řídí“.
Rada zní jednoduše. Pokud Vám někdo nabízí kurz nebo školu
leadershipu a nechce si vás otestovat jako odborníka, pak jde jen a
pouze o to, vytáhnout z vás peníze pomocí líbivých
marketingových slov a frází.
Odpovědnost
je další velké slovo, které se na kurzech o leadershipu používá
s vysokou frekvencí. Udělejme si krátký diskurz na téma
odpovědnost. Odpovědnost znamená, že za jsem připravený nést
důsledky svého jednání. A co dělám v oblasti vzdělávání a
výchovy leaderů? Učím je něco, vychovávám je. Tudíž moje
odpovědnost je, že tito leadři se něco naučí, něco si osvojí
a umí to použít. Odpovědnost lektora nebo učitele není v tom,
že vám předloží perfektně nacvičenou a zpracovanou přednášku
nebo že s vámi dělá skvěle připravené a nacvičené
prostocviky. Odpovědnost lektora nebo učitele tkví v tom, že vás
to naučí, jedno jak. Verbálně vám to bude tvrdit každý, že
vás to naučí, ale skutečná odpovědnost se projeví až v
momentě, kdy vy v praxi zjistíte, že aplikovat některé ty krásné
poučky a krásné příklady je velmi obtížné a že to neumíte.
A pak jdete za svým koučem, lektorem nebo učitelem a řeknete mu,
hele to na tom kurzu to bylo fajn, ale já to neumím použít nebo
mi to dělá problém. A teprve nyní poznáte, jak tento lektor
vnímá odpovědnost. Většina koučů, lektorů a učitelů vám
odpoví, že vás to naučili, že vám dali první poslední a teď,
že už to záleží jen na vás. A vy začínáte tušit, že kecy o
odpovědnosti byly jen naoko. Jak může naučit odpovědnosti někdo,
kdo od samého počátku jedná neodpovědně a od samého počátku
kalkuluje neodpovědně? A jaký je na to lék? Opět velmi
jednoduchý. Pokud někdo mluví o odpovědnosti, ptejte se ho „A
jste mi ochoten zaručit, že to, co mi tu předkládáte, ty krásné
chvalozpěvy na téma leadershipu, že mně je naučíte, že když
to nepochopím, tak se stále a znovu na vás budu moci obracet s
dotazy a vy budete stále a znovu hledat nové a nové cesty, jak mně
to naučit?“ a velmi pečlivě poslouchejte jeho odpověď.
C.K.
Prahalad uvádí, že leader musí být schopen vstoupit do neznámého
území. Velmi si ho vážím, mnohé jeho myšlenky jsou úžasné
ale položil bych mu jednu otázku. Existuje v skutečný reálný
prostor pro leadery v současných zákonných rámcích, normách a
předpisech? Většina firem se dnes řídí systémy ISO, Six Sigma,
APQP a podobnými. Tyto systémy jsou dnes již tak propracované, že
prakticky nenabízí možnost dělat něco jinak. Vstupovat na
neznámé území znamená přestupovat tyto normy a systémy,
neustále překračovat jejich hranice a hledat za těmito hranicemi.
Jenomže v tom případě by tyto firmy takového leadera musely
okamžitě na hodinu vyhodit. V těchto systémech leader nemá co
dělat. On tam systémově nepatří, protože leader boří zavedená
klišé a schémata a tvoří nová. Leader je ze své podstaty
nekonformní a systémy řízení jsou ze své podstaty konformní a
rigidní. Pravdivost tohoto tvrzení dokládá jeden holý
statistický fakt. Velké i menší firmy dnes skupují malé
progresivní firmy, které vymyslely a vyvinuly nějaké své
know-how. Následně, jakmile je pohltí, se vývoj tohoto know-how
silně zpomalí ne-li zastaví. A tak tyto firmy hledají a pohlcují
další a další. Jejich vlastní vývoj prakticky stagnuje. Ptejte
se proč? Protože jim jejich vlastní systém kreativní vývoj, tj.
kreativní leadership, prakticky neumožňuje a jediná cesta je
nechat ty malé drobné progresivní to vyvinout a pak je koupit. Ti
malí totiž v době největšího růstu know-how nejsou svázání
těmito systémy. Tam má leader prostor. V té velké už ne.
Další
velký blud kurzů leadershipu je ta krásná věta o sebevzdělávání
a osobním rozvoji. Existuje mnoho studií, kolik času by jste měli
věnovat svému trvalému sebevzdělávání a osobnímu rozvoji. To
procento se studie od studie liší. Osobně z vlastní zkušenosti
doporučuji dvacet procent. Ale běžte a zkuste v jakékoliv firmě,
jedno jestli velké nadnárodní nebo malé, říct šéfovi dvě
hodiny denně z těch vašich osmi si budu jen tak číst, vzdělávat
se, pracovat na sobě. Změnu v jeho pohledu zaregistrujete okamžitě
a stejně tak okamžitě asi vzápětí přistane na vašem stole
výpověď. Pokud vás na kurzu leadershipu balamutí o tom, jak moc
se musíte vzdělávat a učit, pak by Vám poctivě měli říct, že
vás vedou po cestě k izolaci. Pokud chcete tuto cestu nastoupit, a
já ji vřele doporučuji, pak vězte, že skončite jako freelancer,
jako sám voják v poli. Všichni se poženou kolem vás, budou
vydělávat a vy budete analyzovat, vyhodnocovat a brát si z toho
poučení. Ti, kdo dnes vydělávají velké peníze nejsou leadři
ale většinou ambiciózní, asociální, amorální podivné
bytosti, které si se vzděláváním nemotají hlavu. Že je to
hodně drsné tvrzení? Opět bych odkázal na statistiky a
psychologické studie i když mnohdy stačí jen empatie a selský
rozum.
Takhle
bych mohl pokračovat dál a dál. Kurzy a semináře věnující se
leadershipu mi dávají nekončící množství podnětů. Fandím
všem, fandím svobodné soutěži a každé iniciativě a těm, kdo
o podobných kurzech uvažují přeji jediné. Přeji jim právě ten
selský rozum.
V
duchu propagačních a marketingových materiálů těchto kurzů
bych měl možná zakončit větou „autor článku je dlouholetý
spolupracovník, těchto světových institucí, majitel těchto a
těchto titulů, … atd., ale já uvedu jediné. Autor této úvahy je
pasák koz a ovcí, leader ovčího stáda.
