krásný paragraf

Samozřejmě jsem se v poslední době hodně bavil tím, co se děje kolem pana Ratha, tak jako celý národ. Ale co mně zaujalo nejvíc je něco úplně jiného než úsměvná zdůvodnění kde se vzalo v krabici tolik milionů. Zaujal mně paragraf "poškozování zájmů Evropské unie" a myslím, že už teď tušíte proč. Ten paragraf odvedl mé škodolibé myšlenky od Ratha a nasměroval je úplně jinam. Zaplať pán bůh, protože Rath nestojí ani za tu myšlenku.

Pokud existuje tento paragraf v našem nebo snad i v Evropském právu, pak bych se zeptal pánů státních zástupců jak to, že nekonají. Myslím si že se dnes již prakticky všichni shodnou v tom, čím byla zaviněna ekonomická krize. Odborníci se neshodnou v řešení ale v příčinách mají téměř všichni jasno. Konkrétní lidé a konkrétní opatření vcelku jednoznačně a měřitelně poškodila Evropskou unii a tento "utajený paragraf" nikdo nepoužil. Ptám se proč? Myslím si, že by poslanci Evropského parlamentu a všech těch národních, nebo všichni členové vedení všech Evropských bank měli být nyní velmi ostražití.

A my se můžeme těšit na další velká divadla :-D ve jménu ochrany zájmů Evropské unie. Paragraf bych nazval Velký Evropský Prezervativ.

;-)

Dluh: prvních 5000 let

Dočetl jsem se o knize Davida Graebera a zajásal jsem. To, co jsem čekal od Tomáše Sedláčka, jako ekonoma, v jeho knize Ekonomie dobra a zla konečně někdo zaregistroval. A je mile úsměvné, že tento důležitý fakt zaznamenal archeolog a ne ekonom. Zatímco Tomáš přešel celou Bibli nebo celý Epos o Gilgamešovi jako příběh a nenalezl v něm ekonomické paralely, tak archeolog Graeber si všiml odpouštení dluhů a dokonce naznačil i naprosto pragmatické ekonomické důvody. Dává mi to naději, že možná konečně i naši vzdělaní ekonomové pochopí, že Bible nebo Chamurapiho zákoník nejsou jen krásnými historickými artefakty ale především nejrozsáhlejšími staticticko-ekonomickými soubory dat. A zatímco naši ekonomičtí specialisté vychází ze souborů dat nashromážděných za desítky, a v nejlepších případech stovky let, tak třeba Bible jim dává data za tisíce let. Z hlediska výpovědní hodnoty nesrovnatelně kvalitnější materiál. Myslím, že není potřeba vysvětlovat jaký je kvalitativní rozdíl třeba trendů ze sta bodů a z tisíce.

Graeberova kniha nastavuje všem ekonomům zrcadlo, v němž je krásně vidět jejich krátkozrakost a především slepotu. Odborná slepota je v ekonomii dnes, díky všem možným krizím, nejvíc viditelná. A tak mně napadlo, že by vůbec nebylo do věci udělat charitativní akci a zorganizovat letní archeologické tábory pro přední světové ekonomy.

Je smutné, když víte, že už před pár tisíci lety si moudří vládci dokázali spočítat, že dluh v určité fázi naprosto podváže jakoukoli ekonomickou aktivitu. Dokázali si spočítat, že levnější je v určitých cyklech dluh totálně odpouštět. Ba co víc, dokonce si dokázali spočítat, že se i vyplatí vrátit zabavený majetek ačkoli podle práva přeci patřil věřiteli. Je to krásná ukázka nakolik byli naši předci daleko větší pragmatici, než dnešní "home economicus" zatížený utkvělými představami a falešnými doktrínami a dogmaty a neschopný se jich oprostit.

Často se dnes fňuká, že to či ono bylo dříve lepší. Nemyslím si, že by dříve bylo lépe. Jen se díky neodpouštění dluhů kumuluje moc v rukou těch, kteří vědění a moudrost pro své bohatství nepotřebují. Veškeré zdroje drží ti, kteří s nimi nedokáží nic udělat a ti co by je mohli využívat jsou vyčleněni mimo společnost jako dlužníci. Na to dnes narážíme na všech stupních ve firmách, v politice, v umění ... všude.

Takže hurá do archeologie ... :-D

Následování

Nejhorší pocit co znám je, když uděláte totální blbost, kardinální chybu nebo něco podobného a někdo si vás vezme za příklad ... :-(

Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami ...

Dneska jsem narazil na nějakém profilu na krásnou větičku o tom, že s tím co nám dělaj druzí se vždycky nějak vyrovnáme ale s tím, co si uděláme sami je to trošičku horší. Úžasná slovíčka s nádhernou hloubkou. Ta slovíčka vypovídají o tom, že zaměřovat se na ostatní, kritizovat, hodnotit nebo posuzovat, je zbytečné a falešné. V konečném důsledku jde vždycky o vnitřní dialog a zápas uvnitř sebe sama. Snažit se řídit, zjišťovat a shromažďovat hromady informací a bláhově se domnívat, že je dokážu zpracovat, roztřídit a především pochopit a udělat si z nich správné závěry je stejně bláhová jako množství jiných.

Nedávno jsem někde četl článek o nevěře a o svědomí. Oblíbené a aktuální téma dnešní společnosti, kdy se všechno může. Partneři se dnes šmírují kde, se dá. Drží se hloupého hesla důvěřuj ale prověřuj a ani si neuvědomují, čeho se dopouštějí sami na sobě. Jakmile jednou přestanete věřit a začnete vše prověřovat, stane se z vás šmírák s černou dušičkou. Voyeur, který bude všude nakukovat s obavou a tušením, které mu neustále bude bujet v jeho choré hlavě. Sbírat informace, které bude zákonitě vyhodnocovat a vybírat si z nich v zrcadle nedůvěry a podezřívání. A dodávat, že v té hromadě informací, které dnes dokážeme sesbírat, si vždycky najde něco, co ho utvrdí, je myslím zbytečné. Začarovaný kruh nedůvěry a sebepotvrzování a sebeutvrzování v ní je uzavřen a není z něho cesty ven.

Vzletně pojmenovaná informační společnost se nám mění na trošku méně vzletnou společnost šmírovací. Mluvit o etice a morálce je zbytečné. Mluvit o tom, že svědomí je jediná cesta ven je naopak na místě. Mnohokrát jsem si potvrdil, že i ten nejzarytější lump a gauner uvnitř sebe ví, co je dobré a co není. Tady si může každý diskutovat jak chce ale nevykecá se z toho. Je úžasné, jak si zlí lidé velmi dobře pamatují kdy, kde, komu něco provedli. A i když si vytvoří omluvné konstrukce a utvrzují se v tom, že vina je na někom jiném, tak svědomí nepřesvědčí. Takovému člověku stačí položit jednu otázku a pak se mu jen hluboce dívat do očí a číst. A máte před sebou celé romány. Často hrůzné romány. Romány o tom jak neustále ubližujeme sami sobě.