Ve FB skupině Učitelé+ se objevila zdánlivě nevinná otázka "Jaký máte názor na nucení žáků učit se básničky nazpaměť?" a pod ní se začaly vršit odpovědi. Ta otázka mně zaujala, protože si myslím, že je příznačná pro dnešní domu fake news a manipulací. Ale zároveň je to krásná ukázka, jak lze maskovat špatné věci těmi dobrými. A učitelé zklamali na celé čáře takovým způsobem, že mně z toho jímá hrůza.
Naprostá většina příspěvků a komentářů rozebírala učení básniček nazpaměť, snášela všechny možné důkazy i nedůkazy, vzpomínky a zážitky na svá školní léta. Pár přispěvatelů oponovalo, jestli se třeba zpaměti neučit něco jiného. Ale víceméně všichni si notovali, jak je dobré trénovat paměť. Zkráceně řečeno trénovat paměť je určitě dobré a na čem si ji žáci budou trénovat je věc každého učitele. Takže máme definovanou onu dobrou věc. A teď k tomu, co tato dobrá věc maskovala. V otázce je drobné nenápadné slovíčko "nucení". Pár reakcí bylo, že nutit by se děti neměly, že by bylo lepší je spíš inspirovat a dál bylo ticho po pěšině. Žádného z učitelů to nenadzvedlo, netrklo. Jinými slovy, jestliže je učení nazpaměť dobrá věc, pak nějaké nucení nebo jiné násilí nestojí za řeč. A mně začíná mrazit.
Přesně to je totiž postup, který na nás používají různí manipulátoři, psychopati a diktátoři. Podsunou vám dobrou a nezpochybnitelnou věc a k ní přihodí něco, s čím by jste samostatně nikdy nesouhlasili. A vy souhlasíte, protože přeci nebudete říkat, že to dobré je špatné, že? Jenomže příště vám zdatný manipulátor to "špatné" posune o kousek dál. V tomto konkrétním případě jde o nucení. Pokud by byla položena otázka "je správné někoho k něčemu nutit?", pak by asi velká většina řekla, že ne. Někteří by to začali všelijak balit, podmiňovat a rozebírat, že v určitých situacích třeba jo, ale to není podstatné. Podstatné je, že v této situaci většina učitelů schválila násilí. Maličké, nepozorované ale násilí.
A teď trošku odbočím. Přirozené učení je o tom, že děti napodobují. Nejen své vzory, ale vše, co mají v okolí. Tak je to od přírody dané, s tím nikdo nic neudělá. Dobrý učitel s tím umí pracovat. Tím, že děti učíme "nucením" je sice třeba donutíme naučit se něco krásného ale zároveň je naučíme to, že nutit někoho dělat něco jiného je standardní model chování. Děti se od takového učitele naučí, že násilí je přijatelný model chování, pokud si myslím, že je to pro jiné dobré. Asi začínáte tušit, že tady něco začíná smrdět? Ano je to tak. Za zdánlivě bohulibou a dobrou činností něco se naučit zpaměti, se nám skrývá hrůzný model násilného chování. Velmi často se pak setkávám ve školách s povzdechy, že děti jsou agresivní, že bují drobná nebo větší šikana a s povzdechy, kde se to v nich bere. Odpověď je naprosto jednoduchá. Naučili jsme je to my, učitelé. Ano, naučili jsme je třeba i nazpaměť Máchův Máj plný lásky ale vykoupili jsme to tím, že máme plnou školu budoucích násilníků, větších či menších.
A teď se vrátím k demagogům a diktátorům. Zkušený demagog manipulátor, vám příště do další zdánlivě nevinné otázky vpašuje slovíčko, kterým vaši hranici schvalovat násilí schované za zdánlivě správnou věc posune zase o krůček dál. Nechci nijak fabulovat, to nechám na fantazii každého z nás, ale toto drobné posouvání hranic vede dřív nebo později k tomu, že pod zástěrkou dobrých věcí schvalujete i vyložená zvěrstva. Je to už hodně drsný příměr, ale myslím, že důležitý. Například Hitler před válkou v krizi zmítaném Německu všem slíbil a dal práci. Dal jim ji výměnou za to, že pomaličku polehoučku začali přijímat a schvalovat to, že sice budou vyrábět zbraně, ale je to přeci jen proto, aby se najedli, nebo aby se bránili. Pomaloučku polehoučku se posouvaly hranice toho, co byli tehdy lidé ochotni akceptovat výměnou za něco dobrého. A skončilo to Křišťálovou nocí, holocaustem a Druhou světovou.
Úloha učitele je, aby tohle uměl rozlišovat a naučil to děti. Pak se nemusíme bát. Bohužel v tomhle velká většina učitelů naprosto selhává. Mrazí mně z toho.
