Každý si představí pod pojmem moc většinou něco absolutního, nějakého diktátora nebo bohatého podnikatele, něco v duchu "kdo má moc může všechno". Ale to je trošku mimo mísu. Dneska má moc každý ale málokdo si to uvědomuje. A v tom je jeden z největších etických problému dnešní doby.
Jsme informační společnost. Informace je základem byznysu, základem vzdělání, nebo třeba základem politiky. Stačí, když k nějaké informaci přijdete dříve a máte konkurenční výhodu. To je moc v tom "malém" slova smyslu. Ale tato malá moc se podle pozice, v níž se právě nacházíte, může změnit na poměrně velkou moc. Je to denodenní situace každého z nás. A máme tudíž každý den mnoho příležitostí si sami na sobě ověřit, jak je to s naší vlastní etikou, s tím, jestli selžeme, když dostaneme moc. Velmi často selháváme a tuto moc zneužíváme. Zkuste, když máte nějakou informaci, nějakou vědomost nebo znalost ji dát i "soupeři". Podělit se o ni, aby jste měli rovné šance. Když to zkusíte, okamžitě vás začnou atakovat otázky typu "proč bych to dělal", "když je hloupej, je to jeho problém", "stálo mně to hromadu úsilí, tak proč bych to předával" ... To jsou etické otázky, kde se láme náš charakter.
Možná si řeknete, že jsem cvok, ale každodenní maličké selhávání po dlouhou dobu má destrukční vliv na charakter. Na tom byl postavený komunismus. Ubližovat nepozorovaně, aby to moc nebolelo, aby si člověk zvykl a držel hubu a krok. Dnes to je horší. Je to naopak. Pomaličku a nepozorovaně nám dávat ždíbečky moci, droboučké denodenní pocity, že máme nad někým navrch výměnou za to, že držíme hubu a krok, že se z nás stávají malí zkorumpovaní hajzlíčkové. A kritizovat hajzlíčka je vždy těžší než poukazovat na hajzla. Pomaličku selháváme, pomaličku si zvykáme, že zneužívání moci je přeci normální, pomaličku si necháváme vymývat mozek.
Je to jen na nás.
:-)
