V poslední době nebylo možné se vyhnout článkům nebo komentářům věnujících se Janě Filipové a jejímu soudnímu vítězství nad Babišem. A v rámci tohoto čtení a poslouchání jsem narazil i na vyjádření jejího souseda z vesnice, kde bydlí. Nepamatuji si ho přesně, ale víceméně se tam vyjádřil v tom smyslu, že je přesvědčený o tom, že demonstranti byli placení, protože "kdo by tam přeci chodil zadarmo, když dnes nikdo nic zadarmo neudělá". Ten muž mimoděk odhalil, jak silně je v lidech zakořeněné socialistické "kdo nekrade, okrádá rodinu" a nebo "proč bych to dělal, když z toho nic nemám". A na druhou stranu vyjádřil tu šílenou frustraci z toho, že je nedoceněný, že za to, co dělá nedostává adekvátní protihodnotu. Ten muž nepřímo řekl, že kdyby mu někdo dal tisícovku, taky by šel demonstrovat. Vlastně Janě Filipové záviděl, byť nebylo co, a byl naštvaný, že jemu nikdo podobný bezpracný výdělek nenabídl. Ten muž neměl nic proti Janě Filipové, nic proti demonstrantům, nic proti nikomu. Ten muž byl jenom hluboce frustrován, že jiný dostal a on ne. A to bez ohledu na realitu. A přesně na tom stála komunistická morálka za socialismu. Záviděli jsme si to nic, které jsme všichni měli, hádali se kvůli tomu mezi sebou, a ti nahoře si v klidu mohli dělat cokoliv chtěli. A stejně jako komunisti za socialismu umně využívali tuto lidskou slabost, tak úplně stejně toho dnes využívají Babiš se Zemanem. Umně hrají na struny závisti, umně poštvávají lidi proti sobě lehoučkým pošťouchnutím, že oni za to určitě něco dostali, zatímco ti "poctiví", co seděli v klidu doma nedostali nic.
