Po dlouhé době jsme s manželkou opět vytáhli krásný
film „Poslední samuraj“. Pro znalce filmu jistě není žádnou novinkou, že téma
samurajů je pro film velmi lákavé. Nicméně mně v tu chvíli „bacil“ do nosu
jiný moment. Moment toho, jak mýtus samurajů vnímají samotní japonci. A zatímco
americký velkofilm byl nabitý duševnem, ctí , věrností a odvahou, tak většina
japonských filmů na toto téma není tak heroických. Ta myšlenka mně zaujala a
uvědomil jsem si něco, co možná dnešní západní člověk tak horlivě hledá. Prošel
jsem si pár mýtů, pár velkofilmů a uvědomil jsem si, že západní kultura v každém
z těch mýtů hledala jakési velké ideály. Samuraj je povýšen téměř na
poloboha, jak ho nevnímají ani samotní japonci. Zfilmované indiánské legendy, a
že jich ve filmu je, jsou často též plné krásných ideálů, které s realitou
skutečných indiánů nemají též nic společného. Velkofilmy ze starého Řecka nebo Říma,
z Egypta, Persie nebo Tibetu jsou všechny o jednom. O hledání velkých
ideálů. Ty ideály hledáme my, lidé západní kultury. Když se na daná konkrétní
témata podíváme očima „zůčastněných“, očima místních, tak většinou lesk
pohasíná. Zjišťujeme, že i ti hrdinové, na nichž není skvrnka hany byli jen
obyčejní lidé se svými klady i zápory.
Ale mně zaujalo to hledání ideálů. Pak mi problesklo
hlavou, jak se neustále píše o tom, jak lidé ze všech vyspělých krajin ztrácejí
víru a hledají náhražky ve všech možných asijských naukách a kulturách. Hledají
ztracené duchovno a sebe sama. Esoterické nauky jsou denně v tisku. Budhismus,
zenová učení, Toltékové či cokoli jiného najdete v každém knihkupectví na
tuny. A opět, když se vydáte na ta vysněná a duchovnu zaslíbená místa, tak opět objevíte jen prostého člověka.
Jednoduše je zde stejný moment jako u zmíněných velkofilmů. Snaha po hledání
morálních, etických a duchovních ideálů. Po porozumění sobě samému. Snaha která
vůbec nekoresponduje s naším materiálním světem.
Další kamínek do mozaiky pak byl na lidé.cz, kde když si
projdete stovku profilů, tak na naprosté většině z nich najdete v kolonce
„co nesnáší“ odpověď „lež a přetvářku“.
A takhle mi postupně vyskakoval jeden kamínek za druhým.
To všechno jsou takové malé střípečky, ale když se mi
sešly v jednu chvíli v hlavě, tak si člověk najednou uvědomí, že s tou
naší Evropskou , nebo západní, morálkou to nebude až tak zlé. V každém smítku
hledáme morální ideály, v každém koutku, kde to může vyhřeznout, to z nás
leze. A tak i přes tu lavinu negativních mediálních zpráv, přes tu celosvětově
sdílenou blbou náladu se mi zdá, že je vše na nejlepší cestě. Zatímco v Asii
místo návratu k tradicím řeší jak vyždímat ze svých lidí a ze své země co
největší profit, zatímco v arabských částech světa se utápí v nenávisti
vůči bezvěrcům, tak naše sebemrskačsky vysmívaná západní kultura i přes všechna
svá negativa stále hledá ideál.
To si myslím je to, co Evropa dala světu, co je trvalé a
hodnotné a co by jsme si měli všichni uvědomit. Nepodléhat Americkému nebo dnes
možná lépe říci Asijskému snu o zbohatnutí ale soustředit se na to, co je pro
naši kulturu naprosto vlastní a zásadní. A to je hledání ideálů. Jedině to nás
může dostat z jakýchkoliv krizí. Ekonomických, politických nebo morálních.
Zdá se mi, že venku vyšlo sluníčko J
