Nicméně dva impulsy jsou nad jiné silné. Jedním byla zpráva z jakéhosi vědeckého blogu, že do pár let budeme umět číst myšlenky a druhým byly mé osobní problémy způsobené mou slabostí a neodpovědností a touhou mých blízkých mít vše pod kontrolou.
To, co mně každý den trápí je otázka, zda jsme schopni unést tyto informace? Zda jsme schopni je zpracovat a správně vyhodnotit. A dnes a denně se utvrzuji v tom, že ne. To že je nejsme schopni zpracovat je vcelku logické. Množství informací je tak obrovské, že ani největší servery našich "velkých bratrů" nejsou schopny je zaznamenat a zpracovat. A mluvit o vyhodnocení je už úplně zbytečné. Proto vcelku logicky vyhodnocujeme pouze zlomky, které se nám míchají páté přes deváté, unikají ze svých souvislostí a vstupují do souvislostí jiných, závislých na našich životech a zkušenostech a tím pádem zkreslené a změněné někdy k nepoznání. Jsme postiženi stihomamem slídit a získávat stále nové a nové informace. Schválně říkám informace a ne poznatky. Poznatkem se informace stává právě až po jejím vyhodnocení a to je stěžejní kámen úrazu.
V oblasti vědy a bádání je to odvěký problém o němž všichni ví a jsou, alespoň doufám, na to připraveni. V oblasti osobní se obávám, že na to není připraven téměř nikdo. Dnešní komunikace je zatížena tím, že o sobě víme téměř vše. Od běžných osobních údajů až po pocity a tužby, po osobní vzkazy a tajné komunikace. Téměř nic se dnes nedá utajit a naopak téměř vše se dá dnes vyslídit. Vždycky když narazím na člověka, který šmejdí, korektně řečeno zjišťuje a ověřuje si něco o někom jiném, tak se ho ptám - fajn a jsi připravený na to co zjistíš? Jsi schopen to zpracovat a vyhodnotit a především jsi schopen to zjištění ustát? V naprosté většině případů se mi nedostává odpovědi a v naprosté většině případů jsem si jistý, že ne.
Většina mezilidských vztahů je postavena na důvěře a na víře. Nikoli na faktech a konkrétním zjištění a jistotě. Pokud se naučíme číst myšlenky pak dojde k destrukci celé společnosti. Budeme vědět o každém vše. To, co je nejniternějším tajemstvím každého a které tím musí zůstat, vyplave na povrch. Ztratíme poslední kousek samoty a ticha, ztratíme poslední útočiště, své nitro. A je jedno jak prosluněné nebo jak temné to nitro je. Člověk bez nitra je hrouda živé hmoty bez možnosti úniku. A každé zvíře se při nemožnosti úniku brání agresí. Nechci rozvádět dál, kam může vést umění čtení myšlenek. Každý si to dozajista dokáže představit sám. Co bych naopak chtěl je, aby se každý zamyslel nad tím svým nejtajnějším koutkem, nad těmi svými temnotami nebo prozářenými hlubinami, každý podle svého, a když se příště bude snažit vyslídit a zjistit o tom druhém něco víc, tak aby si položil tu velmi těžkou otázku proč a zda je schopen to ukradené zjištění z tajné komnaty druhého ustát.
Ve vánočním čase bych proto všem chtěl popřát jezte do polosyta, pijte do polopita a zjišťujte do polojista ... :-) ... přinese vám to klid, pohodu a porozumění ... tu druhou půlku nechte na pánubohu. On si s ní, na rozdíl od nás, dokáže poradit ...
