smutná úvaha

Relativně často a rád si v poslední době čtu na webu Project Syndicate, který se snaží publikovat názory předních ekonomů, politiků, filozofů a lidí, jejichž slovo má nějakou váhu. A není to veselé čtení. Ne proto, že by tam byly samé pesimistické články o tom či onom aspektu ekonomické krize nebo krize společnosti, ale proto, že tito významní lidé ve velké většině nechápou příčiny současného stavu a vlastně neustále hledají řešení podle principu plátovat jednu záplatu na druhou aby se to ještě chvilku udrželo nad vodou. Zvlášť v případě ekonomických úvah je to zřetelné. Jejich úvahy a návrhy se neustále točí kolem hledání cesty jak zařídit a zregulovat "míru olupování" na takovou úroveň, aby byla pro olupované ještě snesitelná a těm kdo si mastí kapsy aby přinášela ještě přijatelný lup. Jinak se ani nedají všechny ty úvahy předních světových ekonomů nazvat.

Hledání systémových chyb evidentně současným ekonomům nic neříká. Při jejich nedostatečném vzdělání se tomu ani není možné divit.

Například Tomáš Sedláček, v jednom ze svých posledních příspěvků krásně demaskuje v čem je problém, popisuje, jasně pojmenovává ale stále chodí okolo a hraje onu podivnou, mezi ekonomy evidentně velmi oblíbenou hru "Chodí Pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne".

Na jednu stranu to chápu, protože je velmi těžké si přiznat, že to, čemu člověk věnoval celý život, co studoval třeba na několika prestižních univerzitách, to o čem si myslel, že funguje a je špičkou poznání, je ve skutečnosti shit, kterej už před pár stoletími každej sedlák byl schopen rozeznat a poslat jeho nositele tam, kam patří. Je velmi obtížné si přiznat, že člověk naletěl a už nemá možnost ani čas to vzít zpět a znovu to dohnat. Už nemá odvahu začít ve zralém nebo pozdním věku znovu od samého začátku.

Problém dnešní společnosti a jedna z hlavních příčin krize je právě nedostatek odvahy začít znovu používat vlastní zdravý selský rozum.

Ale použijme onen krásný článek Tomáše Sedláčka "Nano a Mega celky aneb kolaps pravidel trhu" . Velmi stručně a trefně se zde snaží popsat základní charakteristiky tržního kapitalismu. Pojmenuje je, projde kolem nich a nechá je bez povšimnutí a dál se snaží vytvářet jakési konstrukce o tom, kdy fungují a kdy ne a proč ne. A přitom každý vidí, že ony základní charakteristiky tržního kapitalismu dnes nefungují na všech úrovních, nejen na té nano a mega. Ale to dnešní ekonom vidět nechce. Zoufale to nechce vidět, protože to potvrzuje, to, co jsem napsal výše.


První Sedláčkova charakteristika zní - "operování a vyjadřování hodnoty v ceně, tato cena musí být přesná, dále pak směna něco-za-něco a toto něco za něco musí být vědomé" . Jsou dnešní ceny přesné, respektive vyjadřují hodnotu směňovaného zboží? Myslím si, že každý soudný člověk dnes ví, že v ceně je dnes zakalkulováno tolik podivných položek, že jestli je cena přesná nebo adekvátní si netroufne říct už ani ten, kdo ji počítal. Cena dnes nevyjadřuje hodnotu ale je to čistě spekulativní údaj, který má většinou za cíl co nejvíc hodnotu skrýt, skrýt fakt, že ve zboží vlastně žádná hodnota často ani není a zakrýt to dovednou marketingovou a mediální omáčkou. To že následně toto zboží, tuto hodnotu směňujeme jen dál potvrzuje naší denodenní zkušenost, že vetšinou vůbec nevíme co směňujeme. Skutečnou hodnotu se dovíme až doma, až to (a je jedno jestli zboží nebo službu) rozbalíme, často až po nějaké době užívání. A statisticky téměř stoprocentní zkušenost všech účastníků této společnosti, všech účastníků této směny je, že skutečná hodnota je někde úplně jinde, že jsme se jednoduše nechali napálit. První charakteristika tržního kapitalismu padá. Cena dnes není vyjádřením hodnoty. Nakonec proto jsou kurzy peněz, akcií nebo komodit tak rozkolísané, protože prostě nikdo neví jakou to má hodnotu. A následkem pak je, že automaticky směna je nevědomá. Jinými slovy sice vědomě směňujeme ale vůbec nevíme co směňujeme. Jako slova z jiného světa do této atmosféry zní vyznání Steva Jobse, že podnik musí vydělávat, to je samozřejmé, ale musí též vytvářet zboží, které má hodnotu.

Druhá Sedláčkova charakteristika zní - "efektivita, zisk, kalkul (podnikáme, za nějakým vědomým účelem atd.)" . To, čemu se do dnes říkalo efektivní, se dříve říkalo okrádání. Veškerá efektivita západní společnosti je postavena na drancování přírodních zdrojů, zaostalých států třetího světa atd. Není to výsledek naší šikovnosti a vyspělosti ale naší bezskrupulóznosti. To, že je to pravda se ukazuje jednoduše tehdy, když si onen zaostalý stát, začne toto uvědomovat, jeho drancování se stává obtížným ne-li nemožným a firmy, které na tom stavěly svůj byznys se dostávají do potíží. Krásně a jednoduše je demaskována skutečnost, že nikdy nebyly ani šikovné ani efektivní. Uměly pouze krást cizí hodnoty a dovedně to maskovat za přispění celé společnosti, která z toho profitovala. Pod pojmem kalkul se většinou rozumí to, že si člověk umí spočítat proč co dělá a aby z toho něco měl. Dnes je kalkul prakticky nemožný, protože pokud se vám mění vstupy do vašeho kalkulu každou minutou pak je jakýkoli kalkul zbytečný. Je to ztráta času. Je to činnost, která v tomto prostředí již v okamžiku jejího ukončení je špatně, protože všechno už je dávno jinak. Proto se veškeré kalkulace změnily na spekulace. Změnily se na čirou loterii, kdy seriozní kalkulaci nahrazujeme více či méně kvalifikovaným odhadem na základě všech možných informací. Počítat je zbytečné. Nakone ukažte mi ekonoma, který umí počítat? Buď to vyjde, nebo ne. Trhy dnes neřídí pravidla trhu a kalkulu ale pravidla ruské rulety. Druhá charakteristika tržního kapitalismu padá.

Třetí Sedláčkova charakteristika zní - "četná konkurence (hodně nabídky a hodně poptávky, která se může vzájemně nahrazovat) a nepevnost (obchodních) vztahů (ty lze, bez újmy zrušit a přejít k někomu jinému)". Tohle když jsem si opsal, tak jsem se automaticky začal smát. Spojení četná konkurence bych ještě přijal ale slova o vzájemné nahraditelnosti, možnosti přejít k někomu jinému a to bez újmy, což je důležité ... tomu se už můžeme jen smát. V době, kdy se prakticky zakázaly bankroty "těch velkých" a samozřejmě ti velcí se právě z tohoto a ne jiného důvodu spojují do čím dál větších, je tato charakteristika spíš Švejkovskou anakdotou. Jestli dnes některý ekonom věří, na konkurenci, která může vznikat a zanikat podle své efektivity, jestli někdo věří na "svobodnou" ruku trhu, pak už k němu není co dodat. Prakticky všechno je dnes omezeno, svázáno, uměle podporováno, přerozdělováno a ta část "tržního kapitalismu", která ještě zbyla je někde hluboko, hluboko ve spodních patrech šedé ekonomiky. Krčí se tam a čeká na ránu z milosti. Jinak se to nazvat nedá. Třetí Sedláčkova charakteristika je nejkrutější protože nám ukazuje, jak dokážeme svou hloupostí sežrat sami sebe.

Čtvrtá Sedláčkova charakteristika - "Věci mají být spravedlivé, funguje se dle jasných pravidel, většinou psaných a závazky se musejí dodržovat." pak už je jen smutným vyjádřením touhy po ztraceném světě.

Z toho všeho je zjevné, že dneska se snaží ekonomové a politici najít model jak uregulovat a uřídit tržní kapitalismus a vcelku si vůbec nevšimli, že tu tržní kapitalismus už dávno není. Je to jako by v servisu chtěli opravit osobní auto a vůbec si nevšimli, že na zvedáku je námořní loď.

Tvrdit, že tyto charakteristiky tržního kapitalismu fungují alespoň v té střední vrstvě mezi nano a mega je čiročirá pošetilost a obelhávání sebe sama. A hvězdička na konci tunelu ukazující cestu z krize nám zabliká až ve chvíli, kdy si ty "charakteristiky" nejen budeme umět pojmenovat, ale až kolem toho přestaneme chodit po špičkách a řekeneme si, a proč to tak i není? A začneme dělat systémové kroky pro obnovení alespoň základních charakteristik tržního kapitalismu. Myslím, že to nás čeká docela příjemná práce, protože pokud se do toho dáme, tak začínám od počátku, a to je vždycky fajn :-)

dík

Každé ráno se probouzím ze snu do té své bídy, do toho našeho krásného barevného nenudného světa plného rozporů ...

povzdech

... žít s tvůrčím člověkem je šílenství, které jen málokdo je ochoten dlouhodobě snášet :-(

symptomy krize

V těchto dnech vévodí zprávám upisování vládních dluhopisů. Je to vydáváno za úspěch a potvrzení ekonomické síly a důvěryhodnosti České republiky. Já bych si tím tak jistý nebyl. Myslím, že daleko víc to mluví o jiném fenoménu dnešní společnosti. A to je fenomén bezpracného zisku. Čím dál tím víc lidí a firem má přebytek volného kapitálu a namísto vlastního podnikání a investic hledají pro tento přebytečný kapitál umístění tam, kde se jim naskýtá alespoň nějaké zhodnocení a určitá jistota.

To číslo, že se místo 10 miliard podařilo upsat 20 bych viděl jako velmi varovný signál, že se v dnešní době vůbec nevyplácí přemýšlet o vlastních projektech a o vlastní práci a čím dál tím víc lidí přemýšlí pouze v intencích stupidního a bohužel falešného hesla "peníze vydělávají další peníze". Když rozklíčujeme celou ekonomiku a dáme ji do vzájemných souvislostí, tak zjistíme, že peníze nikdy nevydělávají další peníze, a že v konečné instanci vždy musí být někde vzadu obyčejný člověk a jeho obyčejná práce a přidaná hodnota.

Obrovský zájem o produkty, které s minimálním rizikem nabízí jakýkoli profit, je v tomto úhlu pohledu vyjádření neochoty pracovat nebo hledat projekty nebo investice, které by nějakou přidanou hodnotu přinášely. Čím dál tím víc lidí žije jen z úroků a renty a čím dál tím míň lidí je ochotno na tyto úroky pracovat a vydělávat. Být ministrem financí nebo kýmkoli z vlády jakékoli západní země, tak mně polévá hrůza, kam se to všechno žene. Ale tupě optimističtí lidé z ministerstva financí to vydávají za kolosální úspěch.

Co si v této situaci přát? Snad jen to jednuché "kéž bych neměl pravdu"