Ženy touží po láskyplné pozornosti od mužů. Muži touží po
obdivuplné pozornosti od žen. Jedni i druzí tím často podmiňují nebo omlouvají
své chování. Obě strany hledají odpověď na otázku, co bylo dřív? Jestli
nedostatek těchto pozorností způsobil ochladnutí vztahů a ztrátu lásky a nebo naopak
jestli ztráta lásky a ochladnutí vztahů vyvolal nezájem a nedostatek těchto
pozorností? Obě strany hledají všechny možné i nemožné důkazy, a to vždy tak,
jak jejich ego potřebuje, tak aby usvědčili druhou stranu z toho, že to
začalo u ní, nikoliv u mě.
Ta otázka a všechny odpovědi na ní jsou alibistické a falešné ačkoliv se zdají být logické a jasné. Ta otázka je sama o sobě nesmyslná stejně jako otázka „co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce“. Nic nebylo dřív. Všechno bylo vždycky současně a vznikalo současně.
Kdysi dávno byly živé organismy, které snášely vajíčka do vody. Evolucí se pak postupně vyvinuly vajíčka s tužší blánou, která se v průběhu milionů let změnila u některých organismů až do podoby skořápky u slepic.
A úplně stejně je to s láskou. Jestliže ženy touží po láskyplné pozornosti od mužů, nejde to bez toho, že by jim věnovaly pozornost plnou obdivu. Jestliže muži touží po obdivu od žen, nejde to bez toho, že by jim věnovali láskyplnou pozornost. A protože můžu ovlivňovat pouze své vlastní chování, musím i v tomhle případě začít sám u sebe. Problém je v tom, že se bojíme dávat. A bojíme se dávat, protože se bojíme, že bychom za to nemuseli nic dostat. Ale to není láska. To je výměna, jakýsi citový business.
Jediné řešení je nehledat alibistické odpovědi na to, co kdo dává nebo nedává, nehledat zdůvodnění nebo výmluvy kdo začal nebo musí začít, ale naprosto jednoduše dávat sám a nečekat, že dostanu adekvátní „plnění“. Jediné řešení je poskytovat láskyplnou pozornost na jedné straně a pozornost plnou obdivu na druhé straně, poskytovat je na všechny strany a plně se spolehnout na evoluční přírodní zákon lásky, který funguje naprosto spolehlivě a říká „budeš-li dávat pozornost plnou lásky, vždy se ti začne odněkud dostávat pozornosti plné obdivu a budeš-li dávat pozornost plnou obdivu, vždy se ti odněkud dostane pozornosti plné lásky“.
Pokud se nám zdá, že se nám nedostává láskyplné pozornosti nebo pozornosti plné obdivu, pak to není proto, že by jí někdo nedával, ale proto, že jí nedáváme my a nebo proto, že tuto pozornost nejsme ochotní nebo schopní přijímat.
Ta otázka a všechny odpovědi na ní jsou alibistické a falešné ačkoliv se zdají být logické a jasné. Ta otázka je sama o sobě nesmyslná stejně jako otázka „co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce“. Nic nebylo dřív. Všechno bylo vždycky současně a vznikalo současně.
Kdysi dávno byly živé organismy, které snášely vajíčka do vody. Evolucí se pak postupně vyvinuly vajíčka s tužší blánou, která se v průběhu milionů let změnila u některých organismů až do podoby skořápky u slepic.
A úplně stejně je to s láskou. Jestliže ženy touží po láskyplné pozornosti od mužů, nejde to bez toho, že by jim věnovaly pozornost plnou obdivu. Jestliže muži touží po obdivu od žen, nejde to bez toho, že by jim věnovali láskyplnou pozornost. A protože můžu ovlivňovat pouze své vlastní chování, musím i v tomhle případě začít sám u sebe. Problém je v tom, že se bojíme dávat. A bojíme se dávat, protože se bojíme, že bychom za to nemuseli nic dostat. Ale to není láska. To je výměna, jakýsi citový business.
Jediné řešení je nehledat alibistické odpovědi na to, co kdo dává nebo nedává, nehledat zdůvodnění nebo výmluvy kdo začal nebo musí začít, ale naprosto jednoduše dávat sám a nečekat, že dostanu adekvátní „plnění“. Jediné řešení je poskytovat láskyplnou pozornost na jedné straně a pozornost plnou obdivu na druhé straně, poskytovat je na všechny strany a plně se spolehnout na evoluční přírodní zákon lásky, který funguje naprosto spolehlivě a říká „budeš-li dávat pozornost plnou lásky, vždy se ti začne odněkud dostávat pozornosti plné obdivu a budeš-li dávat pozornost plnou obdivu, vždy se ti odněkud dostane pozornosti plné lásky“.
Pokud se nám zdá, že se nám nedostává láskyplné pozornosti nebo pozornosti plné obdivu, pak to není proto, že by jí někdo nedával, ale proto, že jí nedáváme my a nebo proto, že tuto pozornost nejsme ochotní nebo schopní přijímat.
