... na začátku, když se narodí dítě, je maličké a křehké, plně závislé na matčině lásce a péči. Vzájemná láska mezi matkou nebo otcem a dítětem je úžasná a nepotřebuje slov. Všechny mámy a tátové znají ten krásný neznatelný pohyb, když přestanete hladit a vaše ruka jen tak spočine na hlavě děťátka. Jeho jemné vystrčení bradičky, náznak pohybu směrem do vaší dlaně, jako by vycházelo vašim pohybům vstříc. Ty úžasné vzácné okamžiky vzájemné lásky a propojení bez hranic a podmínek známe téměř všichni. Pak jde čas, děti rostou, vyrostou a osamostatní se a přijde stáří jejich mám a tátů. Přijde chvíle, kdy tak, jako oni byli kdysi malí a bezmocní, jsou nyní malí a bezmocní jejich rodiče. A když tak sedíte u umírající mámy, která už nemá sil na to, aby vám něco řekla, držíte ji tiše za ruce, hladíte po hlavě přesně tak, jako kdysi hladívala ona vás, najednou znovu zakusíte ten maličký, drouboučký, neznatelný pohyb. To vystrčení bradičky, náznak pohybu směrem do vaší dlaně. Ten projev úžasného propojení skrze lásku v jednom neznatelném hnutí. To je symetrie lásky. Lásky na začátku i na konci. Lásky bez hranic, bez podmínek, bez jakýchkoliv omezení, beze slov ...
... mami děkuji
