Ticho mi cinká do uší

Ticho mi cinká do uší

Nad hlavou mi vítr šedomodrá

Chtěl bych tě pohladit po duši

Jen tak se tě dotknout

Abys mi voněla jak rosa

Co mi chodí v duši bosa

... a máme tu pokračování krimikomedie ze seriálu Evropské dotace

Pár auditů v nemocnicích a hned je na stole krásná roztržka ve vládní koalici. Když jsem sledoval krátké rozhovory s ministrem financí Babišem a ministrem zdravotnictví Němečkem, tak mi hned bylo jasné, že to není roztržka, ale regulérní vyhlášení boje na život a na smrt. Zatímco Babiš, ostřílený z tvrdých obchodních jednání, to zvládal relativně dobře, ministr Němeček jen s velkými obtížemi zvládal emoce a v podstatě nebyl schopen klidně a věcně komunikovat. Ale ani tvrdými vyjednáváními zocelenému Babišovi se nepodařilo zakrýt emoce, které s ním na pozadí cloumaly. A o co šlo? O evropské dotace a pokuty za jejich špatné čerpání. Musel jsem se smát. Ale protože nejsem člověk škodolibý, tak bych rád panu Babišovi a Němečkovi něco vzkázal. Takový malý vzkaz.

I Babiš i Němeček jsou vzdělaní, zkušení a inteligentní. A je překvapivé, že se do sebe takto pustili kvůli evropským dotacím. Úřad jednoho spustil kontroly a vyměřil pokuty nemocnicím spadajícím pod úřad toho druhého. Každý hájí své lidi a své povinnosti. A když budete poslouchat každého zvlášť, tak vám rozum bude velet, že oba mají pravdu. A teď babo suď.

Problém totiž není ani v auditech ani v jednání nemocnic. Všichni jednali, jak nejlépe dovedli, a věřím, že v dobré víře a poctivě, ačkoliv i zde může být nějaký ten osobní chloupeček zájmu. Ale to je nepodstatné, ten je vždy a všude. Co je podstatné, že chyb je trošičku někde jinde. Chyba je přímo v nastavení evropských dotací. Není náhoda, že se pomalu ale jistě začíná vžívat ustálené označení pro většinu evropských fondů jako „vyděračské fondy“. A proč? To se pokusím nastínit.

Když podáváte jakýkoliv projekt s žádostí o dotace, pak automaticky s ním musíte definovat i monitorovací indikátory. Odporné slovo skrývající cosi, podle čeho úředníci pak kontrolují, zda jste dotace použil na schválený účel. Monitorovací indikátor je jakýsi měřitelný a lehce kontrolovatelný cíl. A každý projektový manažer ví, že neexistuje projekt, který by dosáhl bez jakýchkoliv změn stanovených cílů. Život je nádherně košatý a k hrůze projektových manažerů přináší mnohá překvapení a neustálé změny.  Běžném projektovém managementu s tím rozumný a průměrně zkušený manažer počítá, umí s tím žít, adekvátně na to reagovat a všechny situace řešit. On totiž může. V projektech financovaných z evropských fondů je to ale jinak. Formálně je všem samozřejmě přiznána možnost reagovat na změny a měnit projektový plán. Měnit monitorovací indikátory je již výrazně obtížnější. Ale i kdyby to bylo snadné, tak to nic nemění na jedné skutečnosti. Každá tato změna, je v těchto projektech zatížena značnou administrativou. Zatímco v běžném podniku má každý projektový manažer adekvátní pravomoci provádět změny projektu určitého rozsahu podle jeho pozice, tak projektový manažer projektu financovaným z evropských fondů si musí všechno nechat schválit a potvrdit od poskytovatele dotace.

Ano, můžete říci, že to je přeci správně, že ten, kdo poskytuje peníze má právo na kontrolu a schvalování změn. Ale zkuste si představit investora, za nímž byste běhali s každou drobnou změnou investičního plánu, nebo si nechávali schvalovat každou dílčí změnu, která nemá vliv na rozpočet nebo na finální cíl. Brzy by vás, jako projektového manažera vyhodil a nahradil někým, kdo je schopen na sebe převzít adekvátní odpovědnost a činit rozhodnutí.

Většina projektů je svázána ze zákona s výběrovými řízeními, poptávkami a jinými metodami výběru dodavatelů dílčích plnění. A  už to, samo o sobě, je taková časová zátěž, že pokud se vám splaší účastníci soutěže a začnou výsledky napadat u soudu, což je dnes běžné, pak i když s tím projektový manažer počítá, tak má co dělat aby se vešel do schválených termínů a harmonogramů. A teď by do toho měl nedejbůh žádat o změny a čekat, až mu úředníci, kteří naprosto záměrně a cíleně nejsou ve svých reakcích vázání žádným termínem, odpoví a změnu schválí. V ten moment je projekt pohřebený, a protože čerpání je časově omezené konečným termínem, je zde velmi reálná, ne-li přímo jistá, hrozba neproplacení dotace nebo přímo povinnosti dotaci vracet. A to je pro většinou firem smrtelné. Proto pod tíhou těchto faktů se zkušený a rozumný projektový manažer rozhodne pro riziko a začne hru, která je počátkem toho, co končí jako otevřená válka mezi dnešními ministry Babišem a Němečkem. A pokud ji nezačne a chová se přesně podle předpisů, zákonů a smluv, pak téměř jistě na 99% projekt skončí fiaskem a vrácením dotace.

Ta hra, jak jsem to nazval, spočívá ve formálním plnění monitorovacích indikátorů a faktickém přizpůsobování všech papírových procesů tomuto formálnímu plnění. Úředníci tu hru znají a bez skrupulí a naprosto otevřeně vám jí nabídnou. Řeknou, že pokud vše bude papírově sedět a monitorovací indikátory budou splněny, pak je vcelku jedno to či ono. Formálně bude vše v pořádku ačkoliv, pokud by se v tom někdo začal rejpat, pak objeví značné nelogičnosti, časové nenávaznosti atd. Manažer v presu na tuto hru přistoupí. Nic jiného mu nezbývá. Ví, že doklady jsou upravené ne podle skutečnosti, ale podle toho, aby to takzvaně „sedělo“, ví, že ne vše šlo košer a předpokládá, že zájem je na všech stranách tuto hru mlčky akceptovat. Ano je. Jen do jednoho momentu. Než se vymění účastníci hry. Tj. ministři nebo úředníci. Jakmile se vymění, naženou, jak je dobrým zvykem, do všech projektů svých předchůdců auditory a auditor nemůže dělat nic jiného, než se snažit být poctivý. Možná je mu občas k té „poctivosti“ dopomoženo, že jsou mu některé informace, které by jinak musel pracně získávat a dávat si do souvislostí, jednoduše dány. A výsledky vidíme. Každý audit, jiný závěr, spory, války a trestní oznámení. Samostatná kapitola je pak to, že takto nastavené prostředí je živnou půdou korupce. Úředník si o úplatek nemusí ani říkat. Stačí mu být nečinný, neschvalovat nebo se nevyjadřovat k monitorovacím zprávám nebo jiným podkladům, což mu smlouvy umožňují bez jakéhokoliv postihu a čekat. Projektový manažer postavený před volbu čekat na peníze třeba rok mu úplatek rád nabídne, protože mu nic jiného nezbývá. Jediná druhá volba je čekat na peníze, s nimiž v cashflow počítal, třeba i několik let. Jenomže banky nebo věřitelé mu čekat nebudou, a tak je nějaké to všimné naprosto logický a očekávatelný krok. A jiný úředník, který o tom ví, toto opět kdykoliv rád ve vhodnou dobu vytáhne a použije, pokud z toho bude mít prospěch nebo mu půjde o krk. Projektový manažer se pak stává klackem, kterým se vzájemně tlučou na úřadech po hlavě při boji o svá korýtka.

Problém evropských dotací je totiž v tom, že naprosto proti jakékoliv logice a zákonitostem předpokládá běh projektů od počátku do konce podle předem daných plánů a harmonogramů. Po mnohaletých zkušenostech si troufám tvrdit, že v tom možná je i záměr. Evropské fondy jsou zločinné prostředí od počátku. A díky tomu ani nečekejme rozuzlení. Ani soudy, a věřme, že jsou nestranné a spravedlivé, nedokážou rozhodnout, kdo je na vině. Vítězí ten, kdo je momentálně u moci.

Měl jsem tu čest vidět zevnitř množství projektů financovaných z evropských fondů a musím bohužel zkonstatovat, že ani jediný nebyl realizován fakticky, reálně podle plánu a harmonogramu a naopak všechny byly papírově splněny přesně podle schváleného projektu. Jinými slovy všechny byly nějak více, či méně zašvindlovány, aby vůbec prošly a zrealizovaly se. A to byly projekty jak soukromých firem, tak projekty státních orgánů, městských samospráv, škol a univerzit. Ví to všichni. Bojí se o tom mluvit také všichni. Třešničkou na dortu byl můj rozhovor s ředitelkou a redaktorkou a velice dobrou kamarádkou jedné televizní stanice. Ačkoliv se chlubí investigativní žurnalistikou, když jsem jim nabídl, že bysme mohli udělat dokument o tom, jak to chodí, tak mně s omluvným úsměvem řekla „nezlob se, ale ne, i my čerpáme evropské dotace a ještě je budeme chtít čerpat“.

Jediná cesta je, že se vzbudí naši „aktivní státní zástupci“, soudci a zákonodárci a poženou před soud Evropskou komisi, která tento systém vytvořila. Nevím jestli z „ouřednické“ blbosti nebo záměrně. Ale to tady nerozsoudím.

jako ptáček

tiše tluču křídly
jako ptáček
když prolétá listovím
jako struna zním
schován
za trním
nevrlých slov
skrývám
lásku
jako ptáček
když prolétá listovím
tiše zním
lehkými doteky
zachvěním
jako ptáček
když prolétá listovím
...